Pokud jste se chtěli dostat jako divák do konkurenčního pořadu televize Nova Talentmania, měli jste smůlu. Nova s Markízou své divadelní castingy veřejnosti nijak nepřizpůsobili, do Talentmanie se tak jako publikum dostal pouze ten, kdo byl součásti dopředu zaplaceného komparzu. Jak to bylo s pořadem Česko Slovensko Má Talent? Televize Prima a Joj daly oproti konkurenční Talentmanii veřejnosti šanci se na natáčení podívat, avšak bez komparzu se Česko Slovenský Talent rovněž neobešel.

Těm, co se chtěli podívat do Národního divadla na natáčení pořadu Česko Slovensko Má Talent, stačilo, aby se zaregistrovali na oficiálních stránkách csmatalent.tv a produkce je pár dní před castingem kontaktovala telefonem. Kapacita Národního divadla obsahuje 986 míst, prostor pro publikum byl tedy skutečně obrovský.

Televize Prima a Joj si, podle našich informací, na natáčení zaplatila komparz a to i přesto, že byl casting v Národním divadle volně přístupný veřejnosti. Jeden člen tohoto komparzu, kterého jsme v divadle náhodou potkali nám prozradil, že si televize zaplatily cca 200 komparzistů. Komparz dohazovaly televizím filmové a reklamní agentury.

,,Jsou tady lidé, kteří se přišli podívat jen na své známe, kteří soutěžili. Po jejich vystoupení jdou domů, ty volná místa se zkrátka nějak zaplnit musela “ prozradil nám člen komparzu.

Natáčení probíhalo ve večerních blocích někdy třeba až do půlnoci, je tedy jasné, že né všichni, kdo přišli na natáčení dobrovolně, vydrželi zůstat v divadle až do takto pozdních hodin. A i z tohoto důvodu je zde komparz:,,Lidé z komparzu jsou vždy nejdříve posazeni nahoře, jak lidé postupně odcházejí domů, komparzisté se pomalu posouvají směrem dolů, aby nahradili odcházející návštěvníky,“ dodal komparzista.

Třetím faktorem, proč zvát komparz na pražský casting byl i takový, že pořad Česko Slovensko Má Talent je v Česku pořadem novým, divácká účast v divadlech je tak menší, než například na Slovensku, kde už proběhla první řada této soutěže, a tak lidé na Slovensku oproti Čechům už ví „do čeho jdou“.

Není tedy jakýchkoliv pochyb o tom, že komparz byl i přes veřejnou dostupnost na natáčení potřeba. Nebýt člověka, který nám o komparzu řekl, ani bychom si najatých lidí nevšimli. Komparzisté se velice rychle sehráli s „normálním“ publikem, se kterým velice dobře a efektivně rozhodovali prostřednictvím potlesku či bučení o tom, koho ze soutěžících pustit dále. Atmosféra v divadle tak byla skutečně taková, jaká k této show patří – spontánní.